Z cyklu Piš nebo střelím!
Napiš krátkou povídku, která se bude odehrávat v Pripjati roku 1986. Důležitou roli v ní musí hrát šálek na čaj.

Jen město duchů. Ulice děsí prázdnotou. Život odráží jen sluneční paprsky a divoká „zpustošená“ fauna. Malý porcelánový střep ležící poblíž kdysi útulné kavárny s velkými okny a nejkrásnějším výhledem na náměstí připomíná dobu, kdy byl ještě bílým šálkem na čaj posetý drobnými pomněnkami.

Je sobota, 26. dubna 1986, brzy ráno. Nina už nevydržela čekat doma na Alexe, až se vrátí z elektrárny. O svého muže se bála často. Tentokrát to však bylo jiné. Potřebovala mezi lidi, potřebovala se ujistit, že je vše v pořádku. Jen další požár, jeden z mnoha, stejný jako už tolikrát předtím. Zašla do nejmilejší kavárny na náměstí, objednala si čaj a sledovala lidi přecházející po dlažebních kostkách sem a tam. Smáli se, zastavovali se spolu, chovali si děti přátel. Všichni vypadali tak bezstarostně.

Nina sedí v kavárně už několik hodin. V rukou svírá šálek zdobený květy pomněnky. Čaj už je skoro studený. Několik minut na to jí křehký porcelán vypadává z rukou, když přibíhá přítelkyně Irina. Reaktor explodoval. Alexe odvezli do nemocnice. Žije. Je to dobré. Nina v tu chvíli neví, kolik času jim s manželem zbývá. Neví nic o nemoci z ozáření. Neví nic o lži, která zabíjí ty, kteří nás chrání v prvních liniích. Věří v pomněnkové střepy, které přinášejí štěstí.